5 principů posvátného, spokojeného a dlouhotrvajícího partnerství

Dnešní článek je, jak jsem zjistila aplikovatelný téměř na jakékoli vztahy, které chceme, aby byly funkční a harmonické. Avšak mluvit dnes budu mluvit primárně o partnerských.


Dnes zmíněné principy jsem tehdy ještě nevědomky channelovala před cca 5 lety do své úvahy. Následně jsem si uvědomila, jak geniální dílo jsem napsala, a principy jsem začla aplikovat do vztahů s muži.

Ty se začaly velmi rychle proměňovat z těžkých nerespektujících vztahů na velmi krásné.  ❤️

Pojďme už ale k principům.

Začnu tím, který je mi nyní nejblíže.

1. Pravda, upřímnost, naslouchání, otevřenost

Já vím, že to vypadá jako 4 rozdílné principy, jenže ony jsou velmi úzce propojeny a dávají spolu dokonalý smysl.

Ve vztahu je velmi jednoduché říct miluji tě, ale už není tak snadné říct například: ,,Nevím, jestli tě stále miluji. Nelíbí se mi, jak děláme sex. Chybí mi v našem vztahu to a to. Přitahuje mě i někdo jiný.“

Já vím, zvolila jsem extrémní případy, ale všechny z nich jsou poměrně časté. A problém na nich není to, co cítíme, ale to, že o tom ze strachu mlčíme a ten druhý se trápí, protože cítí, že se něco děje, ale neví co. A tak si domýšlí úplně jiné scénáře. Až se jednoho dne rozpadne vztah, kde prostě jen chyběla komunikace. Pravdivá. 

Já vím, že nás to nikdo neučil. Učili nás: ,,Hlavně ji nezraň. Když toužíš ještě po jiným, jsi špatná. Když už ho nemiluješ, tak ho ale zraníš. Tohle říct nemůžeš, to by ho zranilo. Atd atd…“

Pokud chceme, aby vztah měl nějakou trvanlivost, bude potřeba v životě překonat mnoho překážek. Pokud nás tyto překážky ale nemají porazit, ale naopak posílit, je fakt důležitá SPOLUPRÁCE a upřímné sdílení.

Určitě věci neřešte, když je jeden z vás doběla naštvaný.

Dejte si čas na uklidnění, zeptejte se samy sebe, co vás skutečně trápí. A poté si udělejte posvátný prostor vědomé pozornosti.

Opravdu vám pomůže chytit se za ruce a dívat se jeden druhému do očí. Říkejte pravdu o tom, jak se cítíte, proč se tak cítíte. Nenadávejte, neobviňujte. Popisujte pocity a své myšlenky. Nenalhávejte samy sobě ani partnerovi.

Mluvte upřímně a ze srdce a poté vyposlechněte pohled partnera. To co měl/má v hlavě on, co on cítí, jak on situaci chápe a vnímá.

Už tady hned pochopíte, že vám partner nechce ubližovat a můžete si lépe porozumnět a hledat společně řešení.

Pokud neřeknete úplnou pravdu a něco v sobě ze strachu zadusíte, budete tím trpět vy ještě tak dlouho, než to ze sebe stejně jednou budete muset vypáčit. Jinak se to nevyřeší.

Když říkáte pravdu ze srdce, v klidu, bez obviňování, situace bude lépe přijata a může se rychleji řešit.

2. Úcta

Úcta je pro mě o tom, že se k partnerovi chováme tak, jak bychom se chovaly samy k sobě. Je to o tom, že ho nebudeme pomlouvat za zády s kámoškama a stěžovat si. Namísto toho si to vyříkáme s ním.

Nebudeme ho ponižovat. Nadávat mu. Budeme s ním jednat tak jako bychom jednaly s Božským mužem, kterého si naplno vážíme.

3. Respekt

Respekt je o hranicích. Je stěžejní, aby se každý z partnerů naučil hranice nastavovat. V dětství nás to nenaučili. Teď je čas začít znovu naslouchat svým pocitům-co doopravdy chceme a co ve skutečnosti ne, co se nám líbí a co ne, co je příjemné a co ne.

Naučily jsme se potlačovat samy sebe, abychom vyhověly ostatním, potěšily je, abychom byly dost dobré ženy.

Ale s tímto ve vědomém vztahu moc nepochodíme. Ubližujeme tím sobě i jemu. Proto je třeba začít tomu druhému nastavovat hranice láskyplným způsobem.

A zavčas. Protože jinak budeme čekat až se to nakupí a nakonec partnera seřveme, jak nám ubližuje. 😃

Je potřeba si dát vzájemně jasně na jevo, kde hranice máme.

A tyto hranice potom vzájemně respektovat. Respektovat, jak to ten druhý má. A chovat se k němu s úctou. Snažit se rozumnět tomu, co on cítí a díky tomu ho lépe pochopit a respektovat. Potom nemusí docházet ke zbytečným hádkám.

4. Svoboda

Jeden z nejdůležitějších aspektů vztahu a někdy taky nejtěžší. Náš partner tady není od toho, aby nás udělal šťastné, ani naopak. Není tady proto, aby nám nahradil kamarádku. Není tady proto, abychom na něm byly závislé.

Aby byla ve vztahu možnost růst a fungovalo to, je důležité dávat si vzájemně svobodu. To neznamená podvádět se.

To znamená dát si vzájemně prostor, aby se každý z vás zvlášť mohl vidět s kamarády, jet sám na výlet nebo retreat nebo strávit čas o samotě.

,,Když jsme pravidelně od sebe, můžeme si více vážit společného času a lásky, sami sebe.“

Svoboda je důležitá hlavně pro muže a většinou jsme to my ženy, které tím trpíme a mužům nadáváme.

Je důležité učit se trávit vědomě a prospěšne čas bez partnera. Užít si ten čas nebo ho využít pro čas s kámoškami.

Když žena muži nedá svobodu, tak muž dříve nebo později uteče.

Není to o tom, nechat ho být pryč pořád. Stále mu můžete popsat své pocity a domluvit si hranice, co už je pro vás moc. Je ale důležité na muži nelpět a ten prostor mu dát a to i sama sobě.

Tady je důležité zmínit, že hodně z nás pochází z rozvedené rodiny. A to se projevuje specificky právě závislostí na partnerovi. Pokud totiž od naší mámy odešel otec, budeme se při každém partnerově odchodu bát, že už se k nám nevrátí.
 
Stejně tak pokud partner vyrůstal bez matky, může se stát, že bude ulpívat na vás jako na ženě a bát se, že když vás někam pustí, tak mu utečete.

Pokud je tohle váš případ, doporučuji si tohle zpracovat s terapeutem například na kineziologii. Ze dne na den vás přestane svírat nekonečný strach, že budete opuštěny. A partner pak pocítí, že už ho nedržíte zuby nehty doma a bude se i mnohem raději vracet.

5. Důvěra 

Důvěra je něco, bez čeho vztah nemá smysl. Pokud partnerovi od začátku nedůvěřujete, možná vůbec nemá smysl začínat, protože vám tuto nedůvěru odzrcadlí.

Když si vybíráte partnera, dbejte na to, abyste z něj od začátku cítily upřímnost a pravdivost. A to stejné nabízejte i vy, protože jinak se vám to nekompromisně odzrcadlí.

Pokud vnímáte, že daný muž je důvěryhodný, ale vy mu stále nevěříte, možná je na čase navštívit terapeuta a zpracovat bolavé zážitky spojené se zradou z předchozích vztahů nebo mezi rodiči.

Jakmile si vyřešíte minulost, můžete s partnerem fungovat v důvěře a pravdivosti.

Pokud ve vztahu důvěra není, budou tam lži a podvody a dříve nebo později zažijete oba velkou bolest spojenou se zradou.

Partnerské vztahy jsou odrazem nás samotných. A pokud tam jeden ze zmíněných principů nefunguje, pravděpodobně my samy sobě nedopřáváme úctu, nechováme se k sobě s respektem, překračujeme vlastní hranice a tím se zraňujeme. Nebo nalháváme samy sobě a kvůli tomu se dané problémy nemohou vyřešit. 

Je tedy jasné, že když něco nefunguje, prvně se podívej na to, jak se chováš sama k sobě a poté můžeš taky udělat inventuru svých přesvědčení o mužích, protože pokud věříš, ze chlapi vždycky lžou, bude se ti to manifestovat ve vztazích tak dlouho, dokud se toto přesvědčení nerozhodneš změnit a uzdravit.

Nejsou totiž ani všichni muži stejní, ani všechny ženy, ani všechna partnerství.

Vždy existují lepší možnosti, záleží jen, jestli je chceme vidět a přijmout jako pravdu.

To, jaké prožíváme vztahy je plně naše zodpovědnost.
Nejsme jejich oběti.
My je tvoříme svými myšlenkami, přesvědčeními a svým chováním. 

Proto pokud chceme změnu, stačí něco změnit v sobě a realita to hned ukáže.

Proto možná přidám ještě 1 bonusový princip:
Zodpovědnost

Zodpovědnost máme pouze samy za sebe, za své pocity, za své emoce, za své konání. Za své myšlenky. Když nás něco ve vztahu zraňuje, v první řadě, než začneme obviňovat (obviňování za mé pocity a moji bolest nedoporučuju vůbec), je potřeba podívat se do sebe, na jaké již existující zranění nám partner sahá a toto zranění si zvědomit a uzdravit. Pak pochopíte, že partner vám neubližuje, ale naopak vám pomáhá se uzdravit tím, že vytahuje na povrch to, co nebylo ještě uzdraveno.

V tomto procesu nemusíte být samy. Pokud nebudete obviňovat, je v pořádku své city sdílet, ale je důležité si uvědomovat, že zodpovědnost za vaše pocity máte jen vy sama. Ne partner.

Myslete však na to, že by vás partner ale neměl zraňovat cíleně, vědomě a tvrdě. V takovém případě je možná na místě odejít ze vztahu. 

Nezapomínejte v tom všem na lásku a jemnost k sobě. Nemusíte být dokonalé ženy a ani nikdy nebudete. Vždy budeme v něčem skvělé partnerky a v něčem horší, tak to je. Důležité je ve vztahu hledat cesty, které vám pomůžou překážky přetvořit v pojivo a udělat z nich něco, díky čemu společně rostete a roste i vaše vzájemná láska. O tom to totiž nakonec je. 

To je pro dnešek vše, milé ženy.
Tohle je to, co aktuálně cítím jako nejdůležitější. A pokud dostanu inspiraci na další vztahové vhledy, tak vám je tu zase posdílím.

Mějte krásný den.

Ze srdce,
Eritea ❤️ 

Lucie Fischerová
Jmenuji se Lucie Eritea Fischerová. Jsem průvodkyně ženských duší na cestě k opravdové lásce nebo jejich poslání. Při sezeních využívám napojení na vyšší já, odkud stahuji informace o záměru duše. Mám dar vyhledávat a rozpouštět bloky, o kterých ženy neví, ale vytváří v nich hluboké strachy, které jim znemožňují udělat další kroky na cestě k vysněnému cíli. A to ať už je jejich cíl jakýkoli.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů